Tak jsem chtěla napsat něco pěkného o tomhle věku. Ale hned na začátku jsem se zadrhla. No co, pomůže Google. Zadala jsem dvě slova: padesátileté ženy. A vlna pesimismu se vyvalila v celé své kráse.
Napřed porno stránky s padesátiletými ženami (neprohlížela jsem je), pak výzkum, že padesátnice jsou neviditelné a módní návrháři na ně kašlou. Na konci první stránky ve vyhledávači se objevila reklama na fešácké zařízení, kde se dá klidně umírat…
Tudy cesta nevede. Co je vlastně padesátka? Věk, kdy má člověk už rozum a ještě sílu uskutečnit své sny? Asi jen pro někoho. Nebo období ženy, kdy menstruační vložky vymění za inkontinenční? Taky jak kdo. Nebo období, kdy čas začíná plynout jinak, než ve dvaceti, třiceti.
Když mi bylo padesát, uvědomila jsem si, že mám větší část života za sebou. To mě vyděsilo, ale zároveň mi došlo, že mám za sebou i největší část malérů, problémů a karambolů. To není špatný start. Jenže přišla vtíravá otázka: start čeho?
Ona je pravda, že jsme pro muže „neviditelné“. No, možná méně viditelné. Myslí si to kamarádky i neznámé ženy na netu. Já si tak ale nepřipadám. S logikou, kterou už si (po padesátce) můžu dovolit, mám vysvětlení.
Když jdou po ulici mladé ženy a dívky, oblečené neoblečené, někdy vypadají, jako by zrovna odešly z natáčení porno filmu (prosím, bez urážky, říkám to bez zatrpklosti), tak by asi muži v okolí museli být divní, kdyby se na ně nedívali. Popravdě, podívám se také. Někdy přemýšlím, jak jim ty kousky oděvů na těle vůbec drží, někdy mě napadne: Kde jsou ty časy…
Spravedlnost je v tom, že my jsme také byly dívkami, na které muži hleděli, komentovali, pískali atd. S vyšším věkem se snížilo množství odhalené kůže, sukně se prodloužily, takže už nejsme tak prvoplánové. Ale, milé dámy, copak jsme si těchto celkem primitivních útoků na mužskou první signální neužily dost? Za nás nebyly roztleskávačky, ale zato byla spartakiáda.
Také jsme byly vyzývavé, drzé a obdivované. Asi přišel čas předat štafetu. A vzít si jinou. Štafetový kolík může mít podobu nadhledu, vtipu, životních zkušeností. I ty jsou přitažlivé, jen potřebují trochu víc, než deset vteřin. Mimochodem, když si vzpomenu na své mládí, kolikrát jsem si říkala, že bych si přála, aby na mě muži viděli spíš duši, než pěkné poprsí. Tak jsem se dočkala. A to JE spravedlivé.
Pro jistotu a určitou genderovou vyváženost jsem na Google a zadala „padesátiletý muž“. První, co na mě vyskočilo, byla informace, že padesátníky ohrožuje deprese. A pak následovala dlouhá sada krimi zpráv, co všechno udělali nebo co se stalo takto starým mužům. Nedivím se, že mají deprese. Zvlášť ten, který spal v kontejneru, a vysypali ho mezi odpadky. To musel prožít hořké probuzení.
Asi tak na páté straně vyhledávače začínají vyplouvat na povrch mužská témata: mladší milenka, sexualita, tatínkem v padesáti…
To mi připomnělo jednu příhodu. Potkali se dva známí zralí muži. Jeden vedl svého čtyřletého synka. Druhý povídá: „To musí být prima stát se tatínkem v padesáti.“ Odpověď: „Jo, zkurvil jsem si stáří.“
Ono asi stejně jako u žen bude všechno trochu jinak.
