Manipulace má mnoho podob a je to silná zbraň proti nám. Zvlášť když jsme zvyklí být „jedničkáři“. Používám toto označení možná trošku jinak, než jej použil autor knihy Proč jedničkáři pracují pro trojkaře. Jedničkář je podle mých vlastních zkušeností ten, kdo je zvyklý na pochvalu učitelky. A v životě je učitelkou prakticky kdokoliv. Kdokoliv, komu to my dovolíme. Komu jsem to dovolila.
Vrátím se k článku Poznáme psychopaty na první pohled? Tam je část o lichocení. Když se podívám, jak psychopati a manipulátoři umně využívají naši potřebu být chválení, musím se u toho zastavit. Jsem si jistá, že při první lichotce, respektive při mé první reakci na první lichotku poznají, jestli jsem vhodná oběť nebo ne. Pořád platí, že jsou velice sociálně zdatní (spíš protřelí) a umí odečítat naše emoce, i když si o nich myslí jenom to nejhorší.
A abych to udělala ještě o něco složitější, připomenu souvislosti. V motivačních článcích a knihách čteme, že se máme obklopit lidmi, kteří nás podporují, naopak odstranit ty, kteří nás zrazují od našich snů a cílů. Jenže ty články čtou i bezcitní. A právě tady musí vidět svou širokou dálnici k ovládnutí druhého právě prostřednictvím vyjadřování podpory, ocenění. Ať děláte, co děláte, na začátku uslyšíte: „No ty jsi fakt úžasná s tím, co děláš. Obdivuju tě,“ říkají, ale přitom to ani na vteřinu nemyslí vážně.
V takových chvílích je třeba mít se na pozoru. Jestli mi tohle říká, aniž by mě znal, aniž by věděl něco o mé minulosti, mém vývoji, tak je na místě maximální opatrnost. Možná to myslí „jenom“ dobře, možná já právě vytvářím prostor pro manipulaci. Co je důležité vědět: stejně jako poznají, že jim skáču na špek, tak velmi dobře zaregistrují, že váhám. A to je může odehnat k jiné oběti.
Znají pozitivní myšlení a mluví o něm
Snažím se říct, že někdy máme kolem sebe dobráky, co nám vyjadřují podporu, aniž by mysleli cokoliv zlého. Jsou to miláčci, co si načetli motivační články a snaží se působit dobro. O nich nepíšu. Tihle lidé nezkříží nikomu ani vlásek. Ale je potřeba vědět, že jsou na světě i ti druzí. Můžu to ukázat na dalším příkladu. Zatímco pozitivní kamarád bude říkat: „Tobě to sluší,“ tak manipulátor to řekne jinak: „Ta modrá ti sluší, tu nos!“ anebo jinak: „Už nikdy si neber tu zelenou!“ Vnímáte ten rozdíl? Je to jejich způsob ponižování. Asi jako když pes sní něco, co máme na stole. Zkouší získat dominanci. Stejně tak bezcitný člověk reaguje, zkouší, nejde do „vztahu“ po hlavě. Musí se mu to vyplatit. A na nás je, abychom ho odhalili včas a taky včas utekli.
Psychopat se chová tak, že on jediný ví, co je pro nás nejlepší. (Pozor, to ale dělají dominantní lidi pořád, jestli se takhle chová, nemusí být nutně bezcitný psychopat. Přesto takové chování dlouho nevydržíme.)
Nebo v seznamování: „Ty si zasloužíš toho nejlepšího muže, co tě bude na rukou nosit,“ říkají s tím, že ten nejlepší muž je samozřejmě on. Nebo ona. Ale ruce si s námi nikdy nezatíží. Maximálně si je zatíží naším majetkem (pokud nějaký máme, což oni zjistí velice rychle).
Co by řekli lidé, kteří se označili za psychopaty? Asi toto (cituji volně):
„Když vidím, že mohu člověka nějak využít, nebo mi může nějak pomoci, udržuji s ním kontakt. A poslouchám, co říká, jak to říká, vyhodnocuji, porovnávám, snažím se pochopit, jak přemýšlí. Dokud na to nepřijdu, reaguji neutrálně a mírně, abych ho nějak nerozhodil. Dřív nebo později si ho přečtu a komunikaci převedu na jeho vlnovou délku. Pak přijde to, čemu říkají manipulace. Já raději říkám přitlačení.“
