Nakladatelství Nová beseda rozhodně udělalo krok správným směrem, když začalo vydávat sérii publikací Co je nového v … Přečetla jsem jenom jednu – Co je nového v psychologii – a i tak si troufám říct, že mě i další budou bavit.
Autor Zbyněk Vybíral tak trochu míří do vlastních řad, ale jak se na psychologa sluší a patří, dělá to s empatií a nadhledem. Vyvrací nikoliv mýty, ale zaběhnutá fakta a přijaté kauzality, které ale při dalším zkoumání neobstojí.
Knížka mi připomněla dobu reálného socialismu, kdy jsme měli několik (schválených) autorů, Plzákem a Křivohlavým počínaje, konče pak tehdy sovětským Levim a dalšími, které si už nedokážu vybavit. A k tomu existovala také marxistická psychologie. No, to už mi dnes vůbec nedává smysl, i když to možná tehdy někomu k něčemu bylo.
Co si ale vybavuji dost dobře, byl hlad, s jakým jsme po revoluci sáhli po každé nové knize o psychologii nebo osobním rozvoji. Z dnešního pohledu celá řada z nich nebylo zrovna zlatým pokladem, ale bylo to alespoň něco. Dnes jsme na opačném konci, protože se bez psychologie nebo „psychologie“ nebo alespoň psychologizování neobejde takřka nic. A tak díky za tuhle publikaci, která se dívá střízlivě, vědecky a odborně na různé ustálené teze.
Psychomarketing, psychobyznys nebo pop-psychologie, rozhodně témata k zamyšlení stejně jako návody na štěstí, úspěch a bezstarostný život. Autor mluví o psychologizaci každodennosti a připomíná kritiku společnosti, která má experty a poradce už na všechno, přičemž se vytrácí zdravý selský rozum.
Pro mě osobně byla překvapující část o tom, že neplatí hypotéza, že když se budu usmívat, můj mozek si to přebere jako že je dobře a uvidím svět veselý. Úvodní test proběhl před třiceti lety. A je základem jógy smíchu, kterou jako lektorka můžu vyučovat. Nu, světe, div se, týmy v sedmnácti laboratořích neprokázaly, že by to platilo. Jestliže se jen tak usmíváte nebo neusmíváte, nemá to na vnímání okolí žádný vliv. Ale že bych kvůli tomu zanevřela na jógu smíchu? Ne, ono totiž už když ráno vstanu, podívám se do zrcadla a začnu dělat ha-ha, tak to je něco tak komického, že se prostě začnu smát. A kromě toho, tato studie vznikala před 30 lety, kdy se asi moc lidí neusmívalo. Dnes, kdy má skoro každý na tváři smile, už jsme trochu jinde.
Tuhle sympatickou knížku určitě přečtu ještě vícekrát. Je nabitá střízlivými informacemi, které se člověku prostě hodí víc, než nekonečné variace téhož, které přináší pop-psychologie. Navíc je publikace psaná velmi srozumitelně, takže je i pro nás, laiky. A zdůrazňuje přirozenost, což vnímám jako obrovské plus.
Zbyněk Vybíral o své knize prohlásil, že psal „knihu s přesvědčením, že zacílit kritiku do vlastních řad je známkou toho, že psychologie stojí pevně na vlastních nohou a kritiku unese. A nepsychologickou veřejnost to zaujme v dobrém. Hodně psychologických poznatků zastaralo a je třeba je poopravit. Do nedávna se v mnoha oblastech psychologie jelo tak říkajíc na setrvačník, nikdo neověřoval, co se v psychologii tvrdí, takže se někdy i půl století tvrdilo něco, co nikdy nebylo dokázáno.“
