Když jsem se začala zajímat o to, jestli moje generace 50+ má nějaké internetové projekty, které jsou nám šité na míru (rozuměj pro které jsou lidé 50+ cílová skupina), tak jsem se začala trochu bát. Spousta novinářů v domnění, že se snaží porozumět „těm starým seniorům“, se řídí rétorikou TV Nova. Tam v každých zprávách slyšíme: „a lidé mají strach/obavy, že … (se zdivočelý pes přiblíží a zakousne jim slípky…).
Jasně, lidi z reportáží musí mít strach, protože platí, že emoce prodávají. A když nemáš emoci, dělá redaktor svoji práci blbě. Strach je základní pocit, stejně jako hněv, znechucení, štěstí, smutek a překvapení. A všechno kromě štěstí jde vyvolat i skrz obrazovku, takže to zhusta dělají.
Tudíž nepřekvapí tuny titulků, které říkají „nebojte se…“ První příklad byl nebojte se osteoporozy, pak přišlo všechno možné a dokonce papež Jan Pavel II. Vydal poselství „Nebojte se!“ Jedno čeho.
Tak jak jsme na tom? Narazila jsem na knihu Nebojte se jíst a hubnout! Si říkám, že jsem se možná trochu bát měla. Nebo víc hubnout?
Autoři nás vyzývají: Nebojte se matematiky, internetu (prý zralejší lidé na rozdíl od mladé generace novým technologiím často tolik nerozumí, a dokonce mohou mít z jejich používání obavy! Spousta slov a přehnané pseudokorektnosti)
A čeho že se ještě nemáme bát? Cestování, nepracovat (toho se spíš nemůžu dočkat), šicího stroje (asiz něj vyleze zdivočelá nit), jeden titulek zněl dokonce „Nebojte se klasiky“ (no, proč se bát něčeho, co je stokrát vyzkoušené, že?) Následovalo nebojte se jazyka (neodvažuju se komentovat) nebo nebojte se jedniček (reklama prodejce aut).
Stránka osobního růstu velí: nebojte se převzít velení.
Když už si myslíte, že nic horšího nemůže přijít, tak z FB vykoukne rádoby uklidňující titulek: Strach z uprchlíků opadá (jásám, ale ne dlouho, protože to pokračuje) Imigrace se bojí především starší lidé s nižším vzděláním. (tak to jsme si pomohli…)
Jestli ono by nebylo lepší lidi učit, aby se nebáli se nebát. Třeba by bylo víc srandy.
