Jestli se potkáte s psychopatem, zaručeně si začnete klást tuto otázku. Dokonce budete sami sebe podezírat, že nejste dostatečně sebevědomí, vypořádaní se svou minulosti, neste dost pozitivní, anebo jste jinak divní, když jste si přivedli takovou osobu do života.
Řeknu vám hned na začátku, že s vámi není nic špatně (tedy pokud vás už třetí manžel/ka fyzicky netýrá, to pak je jiný příběh). Jste v pořádku, jen jste byli ve špatný čas na špatném místě, případně jste z nějakého důvodu vešli do míst, kde jich je víc, než je zdrávo (a není to jenom v politice).
Druhá otázka, která přijde, je: „Proč mi to proboha dělá?“ No, a za tím jdou další myšlenky: vždyť jsem mu/jí nic neudělala, co blbne, jak může být tak zlý/á…
Jak jsem slíbila, tady je bajka o žábě a štírovi, která naprosto vysvětluje, proč psychopat ubližuje lidem kolem:
Na břehu řeky stojí žába a štír. Oba se chtějí dostat na druhý břeh. Jenže štír neumí plavat, a tak začne přemlouvat žábu: vezmi mě na záda, potřebuju nutně na druhou stranu,“ prosí. Žába mu povídá: „Bojím se, že mě zabiješ, že jsi zlý.“ To se štír ohradí: „Ale nemáš se čeho bát, nebodnu tě, to bychom umřeli oba.“
To žábu dost uklidní, už nevidí nebezpečí, a tak štíra naloží na záda a plave. Když už jsou skoro u druhého břehu, najednou cítí, že ji štír bodnul. Oba se začínají topit. Z posledních sil se žába ptá: „Proč to děláš?“ A štír z posledních sil odpoví: „Protože jsem štír.“
Tahle bajka přesně vystihuje psychopata. Neptejte se, proč to dělá. On prostě musí. U většiny lidí hledáte motivy jejich chování v hájení si svých zájmů, u psychopata je to úplně stejné. Ale abych dokázala odhadnout, co udělá (a účinně se bránit), musela jsem si bez příkras uvědomit, co jsou psychopatovy zájmy. Je to moc. Moc nad druhými, ovládání situace nebo totální manipulace k jeho moci vedoucí.
Co by řekli o sobě? Asi toto (cituji volně):
„Jsme odlišní. Vy potřebujete nás a my potřebujeme vás. Štve mě, jak o nás všude hovoříte jako o nějakých sadistických monstrech, co nemají nic lepší na práci, než všem ničit životy. Pravda je, že vaše životy jsou mi ukradené. A umím mít ráda lidi, ale jen ty, co si moji lásku zaslouží!.“
Milá Evi,
děkuji za články. Hlavně ty o psycho. Z jednoho se dostávám už 16 měsíců, ještě stále nejsem z toho venku. Skočil mi pořádně do úsměvu. Nadělal paseku v mé hlavě i životě, je to každodenní boj o vůli k životu a o přežití. O to, vychovat tři děti a nezbláznit se. O to, najít si partnera, kterého bych si přála, ale nejsem schopná žádného pustit blíž k sobě. Trošku mi pomáhá psycholožka, trošku koučka, trošku moje záliby, ale z toho přijde den, kdy jsem tam, kde jsem byla a mám chuť to všechno zabalit.
Ráda si přečtu i vaše další články. Eva
Milá Evo, po delší odmlce se vracím ke svému blogu (vytopený byt a další pohromy se nikomu nevyhýbají). Ale Vám přeji hodně sil a odvahy. A také štěstí. Po takové srážce jste na cestě za světlem. Jen si uvědomte, že každý krok je významný, důležitý a osvobozující. Držím Vám palce, ať všechno dobře dopadne jak pro Vás, tak pro Vaše děti. Eva