Alespoň to říká Ind Moodi, se kterým jsem se v létě setkala. Je to myšlenka, která mě provází už docela dost let, takže jsem nebyla překvapená jeho doporučením. Když jsem byla teprve čerstvá čtyřicítka, tak mi začal být jasné, že mládí se už vzdaluje. Instinktivně jsem si dala za úkol, že se každý rok naučím něco nového.
Napřed jsem šla do „velkých“ věcí. Zkoušela jsem jezdit na koni, zažila jsem horolezeckou školu, koupila si kolečkové brusle (to nebylo úplně nové, jenom dlouho opomíjené). A taky jsem navštívila nová místa, nové země, začala malovat,… Bylo to fajn, vzrušující, nabíjelo to novou energií.
Šneci a výlet do Bruselu
A pak, s přibývajícím věkem, jsem přecházela od „velkých“ věcí k těm „menším“. Třeba: ochutnat šneky (nic moc, ale dá se to), naplánovat výlet (dřív jsem jezdila jen tak, bez plánu. Ale itinerář jsem vyzkoušela kolem padesátky poprvé.)… Mimochodem, plánovat se učím až teď, myslím plánovat tak obecně v životě. I když jsem měla ráda překvapení v podobě „co život přinese“, tak musím uznat, že plánování má něco do sebe. Sice zabere čas, ale pak přímo na místě je to velká pomoc. Třeba v Bruselu, kde to neznám, jsem měla připravenou off line mapu města a několik míst, která jsou blízko sebe a která jsem chtěla navštívit. Pak začalo dost pršet a mně se všechno hodilo, protože jsem si vybrala to podstatné a dostupné a splnila účel výletu (včetně vaflí a těch jejich hranolků).
No, ale proč okoušet nové věci a zážitky? Protože jsou vitamíny pro mozek. Vlastně se celý život potýkám s většími či menšími problémy, které potřebuji řešit. Ale někdy už známá řešení docházejí, anebo se nedají použít. Nehledě na to, že já se taky měním. Jak se tedy dostat k novým výsledkům? Novou cestou. A pro její nalezení je potřeba mozek krmit tím, že může najít něco nového, že nové je vítané, otevírám tomu dveře a jsem připravená na novou realitu.
Hlavně nezpitomět
Mám moc ráda lidi, kteří mě inspirují. Popravdě, někdy mě i naštvou tím, že mají takový jiný pohled na svět. Jiný, rozčilující, vytrhávající ze zajetých kolejí, ale přesto nebo právě proto inspirativní. Ono když mám vzít v úvahu dobro svoje, své rodiny, svých kamarádů,… doplňme si, co je potřeba, tak to může zpracovat jenom hodně výkonný počítač, anebo lidský mozek, který je nad všechny computery.
Takže mu dávám vitamíny, jak jen to jde. Nové chutě, prostředí, lidi, země, situace, informace, sport, prostě cokoliv. A co by na to řekla má vnitřní čůza (kdo to je, si přečti tady)? Myslím, že by okomentovala, že než starý smrádek a teplíčko, tak raději vzrušení a trochu nejistoty. Aby nezakrněla a nezpitoměla.
